Ludmila Smělíková /24. 4. 1921 – 4. 8. 1944/

Narodila se v Napajedlích s rodným jménem Vodárková. Pracovala jako účetní v Napajedelské palírně Emanuel Lövy a syn. Zde se seznámila a pak provdala za Josefa Smělíka. Bylo to v čase probíhající druhé světové války. Manželé Smělíkovi se poměrně brzy zapojili do organizovaného odboje v místní odbojové skupině Jaroslava Hodného. Věděli, že skupina shromažďuje zbraně, které měly být převezeny do Ostravy pro činnost tamního odboje. Kontakty mezi oběma skupinami zajišťoval člen ostravské skupiny, který později odboj zradil a pracoval dále jako konfident gestapa. Na základě jeho předaných informací gestapo zahájilo zatýkání v obou skupinách v lednu 1943. Celá rodina Vodárkova a téměř celá rodina Smělíkova byla zatčena a poslána do koncentračních táborů.

Ludmila Smělíková byla vězněna postupně ve Zlíně, Uherském Hradišti a v Brně. Zvláštní soud při německém soudu v Brně ji odsoudil k trestu smrti stětím  – soudní spis č. 9 Kls SO 34/44/3/82/44. Potom byla převezena do věznice Na Pankráci v Praze. V cele č. 38 pak čekala na vykonání rozsudku trestu smrti dne 4. 8. 1944. Zpráva ČTK v novinách 7. 8. 1944 „Vykonané rozsudky smrti – dne 4. 8. 1944 byli popraveni ……, Ludmila Smělíková, nar. 24. 4. 1921 bytem Napajedla, okres Napajedla. Po osvobození se domů vrátila maminka Ludmily Anděla Vodárková, bratr Josef Vodárek, maminka Josefa Smělíka Božena Smělíková.

Svému osudu neušel konfident gestapa Jan Cwirz, který byl vypátrán 10 let po válce a odsouzen Krajským soudem v Ostravě k trestu smrti a popraven 10. 8. 1954.

Na památku popravené Ludmily Smělíkové byla pojmenována jejím jménem mateřská školka Na Malině (dnes Hotel Malina). Její jméno i dalších statečných jsou uvedena na jednom z pomníků vedle schodů kostela sv. Bartoloměje v Napajedlích. (text ing. R. Fojtík)